Proč (a jak) blog

prosinec 25

No nazdar! Je načase abych vysvětlil, co je tohleto místo zač. Jestli to teda někoho zajímá. Ale i kdyby ne, sám si aspoň utřídim myšlenky. Proč blog? Proč zakládat internetovou stránku s textama v roce 2025?

Jestli existuje nějaká univerzální odpověď, já ji nemám. Mám ale pocit, že založit si blog stojí za to. Příjde mi to jako dobrej počin. Proč, to tušim, ale některý věci si sám musim trochu ujasnit v procesu psaní~

Sociální sítě

Mně se vám taknějak zdá, že se všichni shodneme na tom, jak jsou sociální sítě na nic, ale až na výjimky na nich zůstáváme aktivní a zapojujeme se do nekonečnýho cyklu konzumace obsahu. To samozřejmě není žádnej objev ani se nesnažím označit všechny za pokrytce, nicméně to nějakým způsobem ukazuje, že nemáme kontrolu nad komunikačníma prostředkama který využíváme.

Nechme stranou, že jsme se jakožto uživatelé internetu stali komoditou, že společnosti jako Meta, Apple a Google, motivovaný jen a pouze ziskem (šok), profitujou z šíření kontroverzního a nenávistnýho obsahu, že sbírají a prodávají data o našem chování a posouvají veřejný mínění směrem ke krajní pravici. Jo, soudružky a soudruzi, nechme to stranou, tady to vodložme třeba na kraj stolu nebo olé na věšák, teď nám vo to nejde, ať to máme pořád jaksi v zornym poli, ale někde bokem.

Sociální sítě jsou totiž samozřejmě SUPR. A jestli tohleto čteš tak se nejspíš sledujeme na Instagramu a já tam koukám a JÁ TĚ VIDIM a poustuješ tam podle mě SUPR VĚCI který vidim RÁDA.

Ale mně to prostě nějak nesedí. A třeba jsem výjimka. Ale sociální sítě jsou pro mě často především příliš stimulující a mentálně vyčerpávající. Když jsem vloni odešel cca na rok ze sociálních sítí, neuběhl ani týden a už mi to vůbec nechybělo. Sešlo z očí a sešlo z mysli.

Projektík

Já neumim programovat, ač se mi podařilo odmaturovat mimo jiné z programování. Ale to je historka na jindy, a to především proto, že je naprosto nudná. Byla to teda trochu výzva, vyrobit blog z ničeho, ale jinak jsem to dělat nechtěl. Ke konci roku 2024 jsem začal psát první post, se kterým jsem chtěl blog „spustit“ (tj. říct o něm pár lidem). Klasicky jsem skákal od jedný věci ke druhý, třeba jsem napsal jeden odstavec a místo toho abych pokračoval s dalším jsem se rozhod, že bych vlastně chtěl, aby byl blog v jinejch barvách, tak jsem se začal hrabat v barvách, při tom jsem nějak rozbil celej layout, takže jsem to začal spravovat a pak už jsem zapoměl, co že jsem to chtěl dál napsat do tamtoho postu. Nakonec jsem projekt na jaře 2025 odložil na neurčito, protože jsem pořád neměl hotovej ani první post a k tomu vůbec netušil, jak ze svých pár html a css souborů udělám skutečnou internetovou stránku.

Na podzim jsem se k projektu vrátil po náhlým záchvatu inspirace a ejhle, během jednoho odpoledne jsem narychlo dopsal první příspěvek, zjistil jak zhruba fungujou domény a webhosting a blog byl na světě. Když ale píšu tyhle řádky, blog je zatím furt tajnej, vědí o něm kromě mě jenom dva lidi a můj FBI agent!

Pokud si budeš někdy chtít založit vlastní blog, rád pomůžu, ačkoliv nejsem vůbec povolaná osoba k tomu, abych někomu radil. Ale tu špetku co jsem se zatím naučil rád předám. To je vlastně další důvod proč blog. Líbilo by se mi žít na internetu, kterej je víc blogovitej a míň blokovitej, jako kdysi...

Starej dobrej internet

Internet jako za starejch dobrejch časů, když ještě nebyly obrovský stránky s milionama návštěvníků, ale jenom niche fóra a blogy. Když jsme internet nenosili v kapse, ale lezli do něj speciálníma dveřma, který se otevíraly ve stolním počítači. Nostalgie po době, kterou jsem nikdy nezažil, ale kterou si můžeš představit jako protiklad k internetu invazivnímu, manipulativnímu, korporátnímu, k internetu kterej je vždycky na dosah ruky a snímá tě milionem očí, zatímco do těch tvých strčil párátka, protože tenhle internet se nepoužívá, ale fetuje.

Blog je zahrádka myšlenek a tvorby, s útulnýma zákoutíma a šlapavýma cestičkama podél záhonků, s jezírkem, na kterým plujou skleněný láhve a v nich dopisy, který by si mohl přečíst kdokoliv, ale udělá to jen někdo, koho to bude vážně zajímat. Blog není pole, na který se chodí hospodařit, aby měl Milostpán co žrát, ale místo stvořený tvůrčí péčí, naše vlastní místečko, který najdeš jenom tehdy, pokud půjdeš podle mapy až k místu označenýmu křížkem. Je to naše tajemství, tu mapu nemá jen tak někdo. Chovej se tu jako doma.

Protože ty a já jsme v tenhle okamžik spolu, a já vim že už mluvim dlouho, vono mě to nějak baví, jsem chytnul slinu, ale budu moc rád, když mi taky něco povíš, můžeš mi napsat třeba na email, ten se dá najít ve spodní části stránky, jasně, tam vedle živýho plotu, ale panečku, jak já mám chuť vylézt na strom!

                        v .   ._, |_  .,    
                     `-._\/  .  \ /    |/_
                         \\  _\, y | \//
                   _\_.___\\, \\/ -.\||
                     `7-,--.`._||  / / ,
                     /'     `-. `./ / |/_.'
                               |    |//
                               |_    /
                               |-   |
                               |   =|
                               |    |
          --------------------/ ,  . \--------._
            

Tenhle je můj oblíbenej. Dobře se na něj leze. WUUUHOHOOOPPLLÁÁÁÁÁ
gghhghhhhhhhhh
vžuuuuuuuuuuuu
JAUVAJS!!!!

...

To sem eště nezažil... Normálně jsem se napíchnul na větev a pak spadnul dolů, jak ostatně dobře víš, protože se to právě stalo přímo před tvejma očima. Vidíš? Teď mám natrhlý kalhoty. Svět je plný nástrah.